Vznik Minimuzea
Po 40 zrealizovaných výstavách v různých koutech republiky mě napadlo, proč mám jezdit s ubrousky já za lidmi, když můžou oni běhat ke mně. Prostory v rodinném domě byly, tak zbývalo jen přesvědčit rodinu, že nepotřebným zbytečnostem uloženým navěky v nebytových prostorách bude lépe v městském sběrném dvoře, a místnost zrekonstruovat. Zbroušení podlah s neuvěřitelným množstvím pravidelně se opakujících nátěrů od roku 1902 do dneška bylo asi to nejhorší. Další drobné řemeslnické práce byly už „brnkačka“ a pak zbývalo vyřešit výstavní plochy. A tak nejprve pár obrazů s neoblíbenými reprodukcemi vzalo za své a rodinné „Rembrandty“ za sklem nahradilo množství diplomů, které si sbírka za léta své existence zasloužila. Pár opuštěných stolů z půdy se podařilo výškově sjednotit. Z vyhozených záclon zbyly garnýže s žabičkami, a tak proč by nemohly být nové záclony také z ubrousků ? Uschlá květina se výborně hodila jako dekorace pro ubrousky z Asie. Vyřazený počítač posloužil k uložení veškeré dokumentace - statistik ke sbírce v podobě excelovských databází s počtem ubrousků, růstem sbírky, zastoupených témat, bibliografií článků a publikační činností, i se seznamem výstav . A „Minimuzeum papírových ubrousků, podšálků a prostírání“ bylo na světě, asi jediné svého druhu.
Prvním návštěvníkem byla televize Barrandov, která uvedla krátký šot v hlavních večerních zprávách, pak Country rádio odvysílalo dvě neděle za sebou hodinové pořady proložené hudbou a mým povídáním o ubrouscích a zvědavost projevila i ČT 1. S Martinem Kavanem alias „pošťákem Ondrou“ se v muzeu moc dobře povídalo pro pořad „Hobby naší doby“. Po čase ČT znovu natočila další díl povídání pro Jiřinu Bohdalovou. A pak návštěvníci začali narůstat a já jsem se nestačila divit tomu, jak se lidé strašně diví, co všechno lze na ubrouscích najít, že opravdu téměř neexistuje téma, které by sbírka neobsahovala.
A na závěr už nezbývá, než pozvat zvědavé návštěvníky, aby se přijeli do Minimuzea v Brandýse n.L. přesvědčit, že je vše pravda, o čem si doposud jen četli.
